Mám také tři kluky a jsem na ně hrdá, děkuji bohu, za to, že mi dal tu možnost mít děti. Také nemám ráda připomínky typu, že nemám děti, když jsou to jen kluci. Blbost mám tři krásné a zdravé děti a jsou to skvělí kluci. Také to nemám jednoduché, prostřední syn se narodil předčasně a má problémy ve škole, má individuální plán a možná dostane asistenta, měl štěstí, má učitelku, která ho přijala a podporuje, která učí třídu, jak se ke slabšímu chovat. Daleko horší bylo, když se mi před dvěma lety zabil manžel a děti ztratily tátu, nikdo si neplánuje velkou rodinu s tím, že na to bude jednou sám, že všechno bude muset zvládnout sám. Přeji si jediné, dokázat zase žít a dát svým dětem vše co potřebují, vše co si zaslouží, nemám už sílu, jen ten, kdo něco podobného zažil ví, jak je to těžké. A nejvíce to bolí právě když dávám své děti spát, když hladím toho nejmenšího po zádech a říkám si, co všechno jsem s nimi chtěla dělat a nezvládla. Mám pocit, že nezvládám žít. Měla jsem všechno po čem jsem snila hodného manžela a tři zdravé děti, byla jsem tak šťastná a hrdá máma, teď už ztrácím poslední zbytky sil. Je to dva roky, co se mi život zhroutil, jako domeček z karet a já nevím jak dál.