Potřebuju se vypovídat a zároveň poradit.
Náš pětiletý syn zničí, co může, buď mu nedochází, že dělá něco nevhodného, nebo je fakt praštěnej. Včera si vyndal z videa z adaptéru kazetku z kamery, vytáhl pásek a roztrhnul ho, dívali se předtím na video jak se narodil a když byla jeho sestra malá. Chytl mě hrozný amok, dostal sprchu a v afektu jsem rozmlátila jednu jeho hračku Dostal varování, že za každou vědomě zničenou věc přijde stejným způsobem o něco svého.
Dnes ráno mi (prý omylem!!! ) otevřel aviváž a nasypal do ná prací prášek - měla jsem to v koupelně, chystala jsem se prát. Následně jsem mu prostě sebrala jedno jeho levné autíčko a vyhodila.
VÍM, ŽE JE TO ASI NEVÝCHOVNÉ, ALE NEVÍM, CO S TÍM!!!!!
Před chvílí jsem ho chytla v naší ložnici, jak mi prohrabuje šuplíky. (Nedávno se nám "ztratil" manželův snubák, asi víme, kdo ho kdo ví kam zašantročil ...Místnost už jsem zamkla
"Zkoumání" a následné poškození hraček a věcí je skoro na denním pořádku. Do šlkolky jde až od dubna, a já s ním nejsem 100% času.
Za měsíc má narozeniny a já uvažuju o tom, že mu prostě kromě dortu nic nedám. Přijde mi to zbytečné, když vím, že ta hračka dlouho ve 100% stavu nevydrží.
Poraďte, jestli to bude mít nějaký výchovný účinek, nebo je to spíš hloupé a ublíží mu to. Fakt si s ním v tomto směru nevím rady
Já mám dodneška schované hračky z mého dětství, všechno mi vydrželo, nedokážu to nutkání rozebírat (nebo ničit?) pochopit.
Omlouvám se za román.
Myslíte, že to tak mám udělat?