Já v tom svoje dítě vidím - včetně toho nespaní, nespal už jako mimino, a teď ve 12 letech má nejmenší potřebu spánku z celé rodiny. Pohybově byl vždycky napřed, začal chodit v 9 měsících (a šokoval paní z městského úřadu, když na vítání občánků PŘIŠEL, říkala, že to ještě neviděla), jako předškolák nechodil, ale jen běhal (už asi ve 2 letech jsme chodili na procházku systémem: doběhneš na konec baráku a tam na mě počkáš). Po všem leze, skáče...no asi to znáte samy.
Školku jsme jakžtakž zvládli (šel až ve 4,5 letech), ve škole se nám to zadrhlo, po velmi neúspěšné první třídě jsme volili pro 1. stupeň vesnickou malotřídku, kde sice problémy byly, ale daly se jakžtakž zvládnout. Pro 2. stupeň jsme skončili u domácího vzdělávání, protože jsme v dosahu vhodnou školu nenašli. Syn bohužel není nijak geniální, a v učení potřebuje systém jeden na jednoho, což chápeme, že mu základní škola nemůže dát. Asi by to v počátku školy spravil asistent, ale to nám nikdo neřekl. Zato je hudebně nadaný, a v hudebce má pro sebe jednu učitelku (dokonce měl letos kliku, že narazil na takovou, která mu toleruje, že leze pod piánem, hlavně že krásně zpívá).
Doufáme, že než dokončí základku, nějak z toho "vyroste", aspoň tak aby mohl na střední.