Nemám pocit, že Lucka něco lakuje na růžovo... Z mého pohledu její názor a vlastní zkušenost potvrzují, že typické rozštěpy obličeje jsou dobře léčitelné, proto je ráda, že si dítě s typickým nesyndromovým rozštěpem ponechala. Těžké atypické a syndromové jsou vcelku dobře diagnostikovatelné prenatálně, ale jejich léčba nikdy nedosáhne stejného výsledku jako u typického nesyndromového rozštěpu. Výjimkou je snad za všechny Pierre Robinova sekvence. Děvčátko na obrázku mělo opravdu těžký atypický rozštěp obličje, který zasahoval i lebku. Dnes by byl jistě snadno diagnostikovatelný prenatálně. S její maminkou jsem si kdysi dopisovala a holčičku mají velice rádi a péči o ni zvládají. Její léčba je však opravdu náročná... Je to ale opravdu jeden z výjimečných případů, jejich icidence je opravdu minimální. Tento typ rozštěpu opravdu nejde směšovat s typickými rozštěpy, o kterých hovoří článek, jak už jsem uvedla v některém z předchozích komentářů.