Jednou, to jsme měly sotva po maturitě, mi volala kamarádky maminka, kterou jsem nikdy neviděla a ptala se mně, jestli je opravdu třídní výlet (nebyl) a proč tam já nejedu. Ta kámoška mi ani neřekla, že mámě lže a že jí dala moje číslo, abych jí dosvědčila alibi. Tak já jsem to tehdy udělala, mamince jsem řekla, že já nejedu, protože si musím rychle sehnat práci a ji jsem kryla. A dodnes si pamatuju, jak blbě mi přitom bylo.
Nikdy bych to pro nikoho neudělala. I své nejlepší kámošce bych řekla, že nesouhlasím s jejím řešením problému, i když ji třeba i chápu, že ji nezradím, ale že se do toho odmítám míchat, že nesouhlasím s tím, aby si ze mně dělala alibi.