S inkluzí za současného stavu školství také zásadně nesouhlasím. Školy, potažmo učitelé, se především musejí naučit efektivně a smysluplně vzdělávat průměrné, nadprůměrné a mimořádně nadané žáky. Dokud nebudou zvládat tuto základní funkci, nemá smysl se o inkluzi bavit. Mé dítě chodí do školy s jedním dítětem z "propagačního" videa. Maminka pochopitelně mluví sama za sebe, tak, jak to vidí ona, neboli vyzdvihuje především přínos pro její postižené dítě. Já to vidím ze strany druhé. Mé dítě s diagnózou mimořádného nadání chodí ze školy otrávené a znuděné. Postižené dítě během výuky nestále ruší, občas se válí po zemi a pozornost učitelky i asistentky je směřována především k němu. Ostatním dětem ve třídě je neustále zdůrazňováno, jaký přínos pro ně přítomnost postiženého dítěte má. Já jsem bohužel na žádný přínos nepřišla. Vidím jen, že dětem, které jednou budou toto silně postižené dítě z daní živit, je věnována nesrovnatelně menší pozornost... Toť vše.