My jsme měli jedináčka 7 let a pořád jsem si říkala, že nám jedno dítě stačí a i Kubíkovi sourozenec nechyběl /jezdili jsme s ním po výletech, koupili co si přál/ - ale to jsem si teda jenom myslela. Jak se narodil prcek , tak byl Kuba šťastnej a i teď říká, jak je za bráchy rád a že ho nebavilo být jenom sám. Kvůli velkému věkovému rozdílu to pro mě bylo snažší, hlavně první třídu jsme zvládli "levou zadní", protože jsem byla doma s miminkem a měla tak na Kubu čas. Kdyby to šlo "prožít" znovu , asi bych si druhé dítě pořídila mnohem dřív. Takže ten 3letý věkový rozdíl mi přijde skvělý.