Problémem je v těchto zemích obrovská porodnost. Rodiny nemůžou uživit tolik dětí. Ano, na venkově se dítě stává další pracovní silou, ale copak to u nás nebylo jiné? V čem jim pomůžeme, když jim budeme posílat milodary? Aby jich bylo víc a víc a pořád se nemohli uživit? Aby rodiny místo 5 dětí měly 10 a víc? U nás léta řešíme problémy s romskou populací, která je na tom podobně. Pořizuje si další a další děti, vzdělání je pro ně vedlejší, a mají dojem, že je ostatní musí živit, šatit i ubytovat. Nebylo by prostě lepší mít dětí méně a poskytnout jim lepší vzdělání, aby mohly sehnat lépe placenou práci? Otázkou je, jestli mají na lepší vzdělání schopnosti, krom toho, že úroveň jejich školství asi taky není zrovna nic moc (o tom jsme diskutovali s lidmi, kteří v zahraničí vychovávali armádní specialisty, např. letce. Shodli se v tom, že třeba v Libyi je na vysoké škole pro letce museli učit to, co se u nás bere na středních školách. A to šlo o prestižní školy, na které šli velmi dobří studenti. Ani oni si nedělali iluze o úrovni vzdělání v rozvojových zemích).

Nikomu neberu jeho přesvědčení, ale já prostě na podporu v těchto zemích nemám zdroje. Klidně podpořím místní, dám jim vlastní přebytky nebo to, co už nepotřebuju, ale co ještě může někomu posloužit, ale peníze fakt ne, těch mám jen tak sama pro sebe.