Vidím, že se tu znovu rozjela diskuse o růstovém hormonu, tak bych přidala taky pár postřehů. Můj syn má Turnerův syndrom a od listopadu dáváme RH. Měla jsem z toho taky hrůzu. Když jsem jela na zaučení, tak jsem musela jet s ním. Druhý syn byl nemocný, takže padla možnost, že se mnou pojede moje mamka a musela být s ním doma. Je totiž prý dobrý, aby to umělo více lidí. Zaučoval mě pracovník firmy, syn pořád běhal a chtěl jet domů, takže jsem se vůbec nesoustředila. Na závěr jsem mu tu první dávku měla aplikovat přímo v ordinaci a byla to hrůza. Domů jsem jela jako ve snách, vůbec jsem si nebyla ničím jistá a myslela jsem, že to určitě nezvládnu nachystat. Naštěstí jsem k peru dostala ještě dvd s návodem, tak jsem si ho doma pustil. Máme bezjehlové pero, přímo mi ho nabídli. Začátky byli hodně náročné, nechtěla jsem ho nutit násilím, ale přesvědčit ho mi dalo vždycky dost zabrat, takže večery byli dost náročné. Teď už je to celkem dobrý, ale stejně je vždycky rád, když je tady babička a dá mu ruku a při aplikaci se na něj nemůžu ani dívat, protože má zavřené semknuté oči a je úplně v křeči. Dávám mu to do nohou a taky mívá dost modřinky, někdy mu teče i krev, když se zrovna trefím asi do žilky. Každopádně jsme teď byli na kontrole a po 3,5 měsících aplikace vyrostl 4,2 cm, takže to opravdu stojí za to. Má teď 3 roky a 3 měsíce a měří 94 cm.