Já bych řekla, že je to dost individuální. Mám ve třídě děti, které jsou ve dvou a půl letech vysmáté, hygienicky samostatné, domluví se s dětmi i s námi učitelkami a maminky si to taky pochvalují - děti doma nadšeně referují, co jsme kreslily, zpívají písničky aj. Pak jsou čtyřleťáci, kteří se pomalu adaptují, chce to delší čas, dlouho jsou paní učitelce "za zadkem", než se sčuchnou s nějakým dítětem a pomalu se do kolektivu zapojí.
Ideální by bylo, kdyby rodiče na toto mohli reagovat a přizpůsobit tomu (aspoň částečně) své úvazky, ale to je zdá se u nás v ČR v nedohlednu. Model tři roky doma a pak šup do práce a dítě do školky (často na více než 8 hodin, protože ten stejný rodič ráno vede a odpoledne vyzvedává) z mého pohledu učitelky pro ty děti dobrý není. (A také osobně naprosto nerozumím tomu, proč často nejdéle jsou ve školce děti maminek na mateřské, to není žádná "urban legend", ale fakt vypozorovaný za deset let praxe. Jako matka tomu prostě nerozumím.)
Snížit počet dětí ve třídě a přidat dospělou osobu je další věc, která by situaci výrazně pomohla. A v neposlední řadě bych ocenila, kdyby opadl ten výkonový tlak na vzdělávání ve školkách - ať už ze strany rodičů (kde nejsou ve školce kroužky, jako by se nic hodnotného nedělo), ale i některých odborníků. Tady vidím dluh ze strany nás učitelek, měly bychom být iniciativnější v osvětě a vysvětlovat, o co vlastně ve školce jde, a že se děti spoutu věcí učí i když není každý týden jiná nástěnka nebo jiný viditelný "produkt".