Nevadí mi kojení v parlamentu, při projevu nebo hraní na hudební nástroj, nevadí mi žádné kojení, ani když by to mělo být pozérské kojení, protože si myslím, že lidi pózují daleko blbějšími věcmi než kojením a nikomu to nevadí, naopak si ještě pochvalují a obdivují, takže za mě klidně laktaci do politiky, když politika v laktaci už je.
Domnívám se, intelektuální nároky spojené s kojením se limitně blíží nule. Taky jsem při prvních třech dětech bez knihy nebo ruky na myši prso netasila a nebylo mi moc jasné, proč se ve staromódních příručkách pro pokrokové matky psalo, že kojení vyžaduje klidu a je to věc na hranici tajné posvátnosti a celé se mi to spojilo až s nejmladším, díky zkušenosti, kterou mi mj. umožnila značná únava a současně probíhající tvorba práce o oxytocinu.
Oxytocin je v antagonistickém vztahu k neokortexovým funkcím. Když by se neokortex přirovnal k počítači, tak je to nějaký starší typ, co vyprodukoval hodně hluku. Oxytocin tlumí ten hluk, ale současně hluk brzdí tok oxytocinu, je to celé dost choulostivé a není to moc vidět, protože laktace je na oxytocinu závislá jen v počátku, pak je s ním už jen provázaná. Prolaktin je v zásadě synergický s oxytocinem.
Oba mají silný behaviorální efekt, nejspíš daleko silnější, než se původně předpokládalo.
V tomhle rámci m ů ž e mít smysl nekojit děti v parlamentu, nebo to může vysvětlovat, proč event. některé ženy o to nemají zájem (když to není způsobené prostým odporem k parlamentu).
Oxytocin se vyplavuje při všech dějích, kdy je v pohybu hladké svalstvo, takže mj. i při defekaci a to může osvětlovat, proč v tom někdo vidí spojitost, jenže ta spojitost je jiná, než že kojení je eklhaft..