Když jsem byla těhotná, sledovala jsem dokumet o zachraňování dvojčat s porodní váhou tesně pod 0,5 kg (také to bylo v Německu). První, co bylo, byl dotaz lékařů - rodiče se meli rozhodnout, zda zachraňovat, či ne. Následoval popis všeho, co miminka musela absolovovat. Operace očí, u jednoho i něco se srdíčkem. Když je v termínu jejich plánovaného porodu propouštěli, nedokázali ještě vyčíslit, kolik všech postižení budou mít, ale u jednoho bylo jisté postižení sluchu a zraku.
Rodiče zdaleka nebyli šťastni.
Sama jsem pak byla šťastna za každý zakončený týden těhotenství. Nechtěla bych se rozhodovat.