Tak po tom co si čtu ty všechny články o porodech. Nikdy mít děti nechci. Ať si je přítel třeba porodí sám, jestli je bude chít. Já nesnáším být ponižovaná a tohle bych prostě nepřekousla. Všichni mluví jen o tom dítěti, ale fyzické a psychické zdraví matky je jim uplně u prdele. Stejně by mě asi i štvalo, že přítel by si byl v práci, zatímco já jako slepice bych musela být doma zavřená s miminem co pořád řve, podělanou postavou, poporodními bolestmi, zrujnovaným sebevědomým a s výhledem, že jsem jenom žena, jejíž osud je zapomenout na svou kariéru, starat se o děti, uklízet, vařit manželovi a nevím co ještě. Je mi z tohohle posranýho světa fakt na nic.