Šikana ve školách je, i když spousta lidí před tímto problémem zavírá oči. Když jsem na jednom sezení řekla řediteli školy do očí, že je na jeho škole šikana, a to dost silná, nevěděla jsem, jestli ho raní mrtvice nebo zabije mě. Bral toto mé nařčení jako naprosto neopodstatněné, následně nechtěl ani žádné informace mezi čtyřma očima. Já jsem si také zažila období, kdy se mi dcera přiřítila ze školy pozdě, spocená, udýchaná. Trvalo to asi 14 dnů, neřekla mi nic. Tak jsem si počkala u školy, aby mě nebylo vidět a ejhle. Ze školy se vyřítila dcera, za ní poněkud korpulentní dívka, která začala mojí dcerou cloumat a křičet na ni, že jí bude sloužit a ať složí zbraně, čímž mínila, aby dcera vysypala obsah peněženky. Pak do dcery žduchala, až spadla na zem, děti v okolí jen koukaly, ale nic neudělaly. Předesílám, že to bylo přímo před okny školy. Tak jsem vyběhla z úkrytu, chytla jsem milé děvče, začala jsem s ním cloumat a nevybíravě jsem ji upozornila, že pokud se k mé dceři přiblíží na 5 metrů a blíže, bude atakována mnohem hůře. Najednou byla z výbojnice zbabělá holčička, brečící, abych nic neříkala mamce, že by dostala. Čekala jsem pozvání do školy, ale nic se nedělo. Některý z kantorů naši potyčku musel vidět, nebo děti musely zprávu po škole rozšířit. Kdybych sama nezasáhla, dívka by dále šikanovala slabší spolužačky a vedení školy by stále strkalo hlavu do písku. Bohužel tam šikana přetrvává. My jsme se odstěhovali, ale mám tam synovce a neteř, takže vím z pohovorů s nimi, že šikana vesele bují dál a rodiče se maximálně zmůžou na dopis řediteli. Synovec má velké psychické problémy, ale ty jsou přisuzovány všemu možnému, jen ne šikaně, kterou jsme já i moje dcera viděly na vlastní oči, když hoši z vyššího ročníku netušili, že jsme příbuzní.