Nemyslel jsem tím, Susu, že každej bere svátky jenom konzumně. Je určitě spousta lidí, který si minimálně ty vánoce a velikonoce užívá příjemně, v klidu a pohodě, v rodinný atmosféře a tak dále a tak dále. Ale jakej hlubší význam ve svátcích vnímáme? Nějaký propojení s všehomírem, s koloběhem světa? Výjimečně. Pár věřících plus ještě menší hrstka lidí typu Alraune, třeba ještě další, ale vždycky výjimky z pravidla? V tomhle smyslu je článek takový žehrání po hezčí kulise, protože u nás se většínou, s výjimkou pár hodně konzervativních malejch oblastí ten hlubší smysl vytratil někdy koncem 18. století, uchovalo se jen zbytkový povědomí o něm, který s každou generací sláblo. To, co píšu, není stejskání po starejch zlatejch časech, je to jen konstatování. Společnost se postupně individualizuje, jednotlivec je subjektivně míň a míň závislej na ostatních i na nějakejch silách, který ho přesahujou. Žijeme v době postsvátkový.