Tohle je hrozně zajímavé sledovat, protože to, co se považuje za těžké postižení, je dost dané kulturou konkrétní země. V některých státech se DS vůbec nepovažuje za indikaci k ukončení těhotenství, ty děti jsou brané normálně, existují pro ně služby kompenzující handicap, jsou vzdělávány v hlavním proudu dle svých možností a často jsou v dospělosti samostatně žijící, jen s mírnou dopomocí nebo dohledem. Ony se dovednosti (což platí vlastně o každém) hodně rozvíjejí právě přístupem, zážitky, zkušenostmi. A i ten věk dožití je úplně jiný než v dobách, kdy ty děti byly odmalička zanedbávané a skomíraly někde v ústavech.
U nás jsou ty předsudky vůči lidem s DS dané hodně obecným odporem k jakékoli odlišnosti, což se dost projevuje i v téhle diskusi.
Na druhé straně, třeba ve Francii se provádějí potraty v sedmém měsíci těhotenství, pokud testy ukážou, že by narozené dítě bylo hluché, protože se to tam považuje za vadu neslučitelnou s možností plnohodnotného života dítěte a rodiny.