Každý člověk má kromě potřeby jíst, spát, pít a podobně i potřebu cítit se v bezpečí, patřit někam a být druhými oceněný. V dospívání to máme těžké, protože nám nestačí, když nás " bere" rodina, ale potřebujeme získat uznání ve škole, na kroužku, v partě, prostě tzv. "vrstevníků". Také se může stát, že je tady první "láska", zamilovanost. Jsme na sebe hodně přísní, vidíme sebe moc kriticky, většinou býváme nespokojení se sebou a do jisté míry je to zpráva, že jsme " lidé". Potřebujeme se naučit vážit si i sebe, změnit, pootočit zrcadlo. Něco umím a něco neumím. Něco je na mně "super", něco " normálka " a taky něco " nic moc. " Fajn je, že ten, kdo je opravdový "kámoš" mě bere takového, takovou, jaká/ý jsem. I jednou ten, kdo mě bude mít fakt rád. Je to test vztahů.
I já sám / a pro sebe mám nejlepším kamarádem být. Tak hurá do toho. Piš si, kresli, co se ti daří, když se zkritizuješ, dodej druhou stránku, tu dobrou.
Dej do toho trochu humoru a udělat si deník, šuplík, tašku dobrých stránek svého já.
Pozor na perfekcionismus. Nejsi perfektní ani nikdo jiný. To není problém. Třeba ten " někdo" bude mít rád právě to, co ti teď na sobě vadí.