přijde mi, že jsem na tom podobně, jsem tedy doma, ale neplánované třetí dítko mi udělalo hokej ve všem co bylo naplánované, finance, děti, domácnost, prostě všechno se zjištěním těhu změnilo.
Miminko je rozhodně chtěné, ale nějak se v tom celkem taky plácám, mám pocit že na všechno jsem sama, že mě nikdo nechápe. Konečně jsme se dostali z finančních potíží, které se nám vlekli fakt asi před dva tři roky a bylo to dost hrozné, já se ale nedokážu přes to nějak přehoupnout a i v noci mám hrozné sny o tom, že zase přijde někde nějaký lejstro, že máme zaplatit nějaké deseti až statisíce.

Prostě hrůza, přitom bych si to měla užívat, čekám třetí zdravé miminko, doma mám úžasného syna a úžasnou krásnou princeznu, co jsem dycky chtěla, máme vlastní byt, který jsme si předělali k obrazu svému, všichni jsme v rámci možností zdraví, vztahy s rodinou jsou taky v normálu, ale já se pořád děsím a v noci budím hrůzou, že se něco vyvrbí a s pocitem, že nejsem šťastná a nechci takto nadále setrvat.

Občas jsem protivná sama sobě, mám pocit, že na děti i manžela furt jen ječím a nevím co s tím.

Taky bych potřebovala vypadnout a manža by klidně pohlídal, ale já prostě neumím vypnout, pořád se cítím za všechno hrozně zodpovědná. Za všechno a všechny a pořád všechno řeším.. a místo toho, abych teď spala, když už malá konečně vstává jen tak 1-2x za noc, tak po nocích řeším neřešitelné a nesmysli a ve dne jsem grogy.