můj nejstarší neumí zvládat emoce, vůbec nezvládá ty kladný, jak má radost, nebo se na něco těší, něco se mu povede - vždycky musí odstat, protože se to nikdy neobejde bez nějaké pitomosti z jeho strany, někoho z radosti praští (taky to nechápu), něco pokazí

prostřední zase nezvládá jakoukoliv kritiku, cokoilv mu člověk vytkne, tak řeší tím, že sehne hlavu (typický beran) a odchází, cestou bručí, že ho nemáme rádi, nedávno měl svátek, všechny dárečky si dal do jedné tašky a při posledním tomto výbuchu tu tašku donesl do kuchyně, že to nehce. Než jsem si uvědomila co dělám, popadla jsem tu tašku a házela ji do koše, naprosto v klidu :)) až mě to samotnou překvapilo, jako byhc to ani nebyla já. Došlo mu, co chtěl udělat, a honem si ji bral zpátky :)) (ale ono je mu teprve 7)
a ten nejmldší zase nezvládá emoce žádný, neumí plakat, neumí se smát, teda umí, když ho lechtáme, jinak moc ne, i když se to lepší
každou blbost, kdy má jiný názor, řeší neksutečným řevem a vztekáním, kdekoliv a kdykoliv, naposledy spustil neskutečnou sirénu v budově ZUŠky, protože jsem mu nechtěla dát bonbón, na kerý právě dostal chuť. Bylo mi sice trapně a rudo až na zadku, ale jediný co dostal, bylo přes plínku:) pak jsem ho popadla a odnesla

ještě chceš měnit?