Ahoj holky - Pavlíno,Mici,Petro atd.!!!
Promiňte že se vložím do vaší diskuse,ale konečně jsem narazila na holky, které jsou na tom úplně stejně jako já!Až se to nechce věřit,že všechno(skoro)souhlasí.Snažíme se s manželem už asi 2 roky,mě je 30,jemu 35.Mimčo jsme schválně nechtěli,litovala jsem své spolužačky, které je měly už po škole,a teď?Když se konečně rozhoupáme,tak to nejde...Prostě zákon schválnosti no.Máme za sebou už i větsínu vyšetření a prý jsme oba v pořádku.Tak nevím,jestli ta psychika má opravdu takovou moc.Zkusila jsem už všechno možné,co jsem kde vyčetla a vyslechla,i prst.metodu,ale výsledek žádný.A s tím znásilnňováním manželů-u nás je to stejné,když vím že mám mít ty své plodné dny,tak manžel většinou nemá chuť,někdy se nedám odradit a doslova si ho znásilním.Ale v poslední době už mě to začíná zmáhat,ubývá mi sil.Taky jsem přestala myslet na ovulaci a plodné dny atp. a mám zase normální chuť na sex,bez nějakých vedlejších myšlenek,což si myslím že je bezva.Snažím se dát se do kupy,někdy se mi to daří docela dobře a někdy (jako např.dnes jsem opět na pokraji sil-kamarádce se narodila krásná zdravá holčička-už jsem si pobrečela).Takže tak válčíme.
Trošku jsem se rozepsala,ale potřebovala jsem se nějak vykecat.
Tak se mějte krásně a přeji všem hodně úspěchů.Budu ráda když v této diskusi budete pokračovat,je to povzbuzující
Pa MartinaM