Včera jsem tu narazila na "hlášku" z filmu a protože shodou okolností teď dělám na filmovém scénáři, zajímala by mne jedna věc - jak dalece vnímáte způsob mluvy filmových hrdinů?
Pro mne je dost zásadní, aby ve filmu ze současnosti lidé mluvili tak, jak se opravdu mluví. Aby postavy byly reálné a jejich styl vyjadřování tomu odpovídal. Nejen ve filmu - vzpomínám si, jak v pubertě spolužačky četly knihy Stanislava Rudolfa a mne na nich hned zarazilo, že tam puberťáci mluví naprosto nepřirozeně, úplně jinak než jejich vrstevníci, pro které je to určené... a nikomu jinému než mně to nepřišlo divný.
Obecně mi přijde, že se dnes hlavně v českých filmech strašně přehrává, až karikuje, navíc herci nehrají postavy, ale hrají sami sebe, jako kdyby se snažili urputně dokázat, že jsou herci (a scénáristé, že jsou literáti). Tohle ve starší generaci herců nebylo až tak markantní, přestože byli také často "monotematičtí" a zaškatulkovaní do určitého žánru. Jenže, když hrál třeba Jiří Sovák v komedii dělníka, byl vtipný dělník, ne vtipný Jiří Sovák.
Jak to vidíte vy? Díky za vaše názory, dost mi to pomůže v práci.