Starší dcerka se bojí úplně děsivě, dostává poslední dobou hysteráky (dřív ne). Hlavně čarodějnic. Nikdy jsem ji nestrašila, ale má to z knížek, TV a ze školky (asi nejvíc). Ve školce mají úžasné učitelky. Bohužel mají obě názor, že pro dětstkou fantazii není nic lepšího než neustálá masáž imaginárnem. Moje dcera má fantazii přebujelou a co jí díky učitelce (hlavně jedné) musím vysvětlovat, to je nad mé síly. Paní učitelka holt miluje kouzelno a nadpřirozeno. Nechci to ale házet jen na ni. Já jsem od malička trpěla bájnou lhavostí (máti dodnes vzpomíná, že jsem si vymýšlela neuvěřitelné storky a pohádky) a bála se tmy, duchů a vrahů. Starší je po mně a už děsí mladší. Ta donedávna chodila do tmy v pohodě, nebála se naprosto ničeho a teď plaší taky. Ale když něco potřebuje v setmělém pokojíku, tak si v pohodě dojde. Jen si nesmí vzpomenout, že se vlastně bojí.