Já děti taky nikdy ničím nestrašila, ale mladší viděl pány v pokoji často, začala jsem se ptát, co za pána to vidí, jestli je hodný nebo zlý pán a postupovala podle toho. Občas si s náma pán sednul ke stolu a dali jsme mu i talířek, někdy jsme ho vyprovodili ze dveří a šli mu zamávat z okna...po pár měsících to odeznělo. Samozřejmě jsem nikdy nehrála, že ho taky vidím. Určitě bych nespochybňovala, že to co vidí neexistuje, jestli to opravdu vidí, tak by to v malém mohlo vyvolat zmatek...