Junie, podle mě jsou Tvoje reakce a instinkty správné. Nečetla jsem celou diskuzi, ale působíš rozumně, nepřeháníš. Já jsem byla typický postrach přítelkyň svých zadaných kamarádů. Ačkoliv nejsem flirtovací ani vyzývavý typ (nelíčím se, prsa A), tak po mě po určité době vyjelo hodně kamarádů, do kterých bych to v životě neřekla. Vím, že hodně mých kamarádů do mě bylo zamilovaných (poznala jsem sama, řekli mi to jejich kamarádi nebo oni sami i třeba po letech jako spořádaní taťkové), stačilo říct a přítelkyně by šla do kytek. Většině jsem nedovolila ani vyznání, protože jsem přesně poznala, kdy se chystá vyjevit. Jeden "kamarád" se mi při spánku dobýval do spacáku (chata, spousta spících lidí), že mě to probudilo, ale styděla jsem se ho přistihnout, tak jsem mu dala čas a dlouho se "budila". Párkrát jsme se potkali i na společné akci, kde jsem ho víceméně ignorovala. Přesto za mnou přišla jeho přítelkyně a natvrdo se zeptala, jestli spolu něco máme, že mu to pozná na očích. Takže já se přidávám k těm, co na hluboká přátelství mezi mužem a ženou nevěřím. Na pokec a občasné společné akce ano, ale jinak vždycky aspoň jeden z nich čeká, jestli ten druhý nebude chtít něco víc.