Neřekla bych, že jsem matkou omylem, protože děti jsem chtěla. Ale nebyla to u mě taková ta "posedlost". Často si říkám, že jsem děti mít neměla, protože jsem špatná matka. Ale asi to souvisí s tím, že obecně pochybuji o sobě i o svém životě atd. atd. (zasvěcení asi pochopí). Navíc často nemám na děti trpělivost. Čím jsem starší, tím je to horší. Ale zase si myslím, že to pramení z mojí celkové nespokojenosti.
Svoje děti miluju a nedala bych je za nic na světě, ale přesto se jako matka často "necítím".