já se chytám každého pozitiva i toho malinkého,takže máš pravdu. U kluků je tahle nemoc pořád ještě o málo lepší než u holek :-(.

Tak já doufám, že zážitku jaký jsi musela mít ty když jsi zahraňovalá bráchu, že tohodle já se nedočkám. To jsou totiž moje noční můry. Tak hlavně jestli už je fit a raději nemyslet co se mohlo ještě stát....

Jinak v rodině I. typ nemá nikdo. Ale jak jsem ted četla nějaké odborné články, tak stačí se pokazit jeden jediný gen a už to jede. Jen teda je šílené, že to mají oba kluci. U vás to máte vlastně taky sourozenci, co?
Silná vůbec nejsem, jen se tak možná tvářím. Ale probrečených nocí už mám za sebou dost..... ale pořád jsou horší nemoci než tahle, tím se snažím utěšit.

Kdyby jsi chtěla někdy písnout, mail mám pod nickem. Budu ráda, sbírám ted jakékoliv informace.