Je to jak kde. Někde hrůza, jinde to jde.
Před cca dvanácti lety jsem se pokusila dálkově vystudovat první stupeň v Brně. Po několika přednáškách z matematiky jsem v děsu prchla a víc jsem se na tu školu nevrátila. Připadalo mně, že ten přednášející mluví španělsky, hotová hrůza.
Pak jsem si v pohodě vystudovala dálkově pětiletou předškolní pedagogiku v Praze a teď si na téže fakultě (UK) dodělávám rozdílové studium v rámci celoživotního vzdělávání, abych měla plnou kvalifikaci i na první stupeň. Zatím jsem tedy v prvním ročníku (je to na 3) a matematikou jsem nadšená, jsou to vesměs logické problémy, které musíme řešit, žádné biflování nesmyslných definic, které zapomeneš, ale praktické úkoly ze života. Je to cca na úrovni druhostupňové matematiky. Tak jen doufám, že se to nějak nezdramatizuje. Trochu jsem udivená, že nemáme žádné cizí jazyky (to bych konečně v něčem excelovala), ale asi to nemá kdo přednášet.
A pro doplnění – moje základy z matiky jsou prachbídné, chodila jsem na střední pedagogickou školu a tam se matika rozhodně nehrotí, měli jsme ji jen v prváku, ve druháku rozvíjení matematických představ u dětí (didaktika) a pak už byla matika volitelná, tak jsem s úlevou šla na dějepis