Jinak, pro lepší představu - syn ve školce ze začátku nepromluvil ani slovo. S nikým, ani s dětmi které znal. Když jsme už věděli o co jde, tak ve školce vyloučili úplně řeč, tj. otázky mu dávali tak, aby mohl jenom kývnout nebo zavrtět hlavičkou, ukázat obrázek atp. Pomohlo to, dneska už s děckama mluví normálně, s paní učitelkou obvykle ztiší hlas, ale mluví.
Pokud je ve stresu, nebo jsme někde v úplně cizím prostředí,tak se problém vrací, ale postupně je to lepší a lepší (dřív nedokázal v nemocnici promluvit ani se mnou, teď mi zašeptá, cizímu ani neukázal, teď ukáže...). Nikdy asi nebude ve společnosti příliš ukecaný,ale k naprostému mlčení se zřejmě uchýlí jenom zcela výjimečně.