Je to prostě o prioritách, někdo je vyloženě rodinný typ a baví ho být furt s dětma, jiného to nebaví a netouží po tom. Neplánovala jsem žádné dítě, mám jedno, jsem ráda že je na světě, baví mne s ním blbnout a vyprávět si o různých věcech, baví mne s ním podnikat určitý věci, ale nebaví mne ten zbytek, nebaví mne dohlížet na to, jestli si meje uši a češe vlasy a jak dělá nebo nedělá úkoly, nedovedu si představit situaci, kdy bych nemohla kdykoli kamkoli vypadnout bez něj, prostě kromě života se synem potřebuju taky svůj život bez něj a kdybych ho neměla, asi by mi brzo hráblo...