Pavlino, Martino, Petro, vsichni!

Supr, jsem rada, ze mame podobny problemy/taktiku:-)

Rozhodla jsem se sverit se (trochu) do rukou lekarky - je to prima baba se smyslem pro humor. A hlavne se snazi pomoct. Nahnala me na odber krve (cca 3-5 den po menstruaci a pak 19-21 den) a mezi tim na ultrazvuk. Krvi zjisti, zda u me probehla ovulace. Ultrazvukem (cca 14 den) mi zjistila, ze fulikul (nebo jak se ta potvurka jmenuje) existuje a hodla prasknout. A uvolnit vajicko. Doporucila mi, abychom se minuly vikend snazili, ze pry je ta "optimalni doba". Ani jsem milacka nemusela znasilnit...nevideli jsme se totiz par dni a tak to "slo hladce":-)))Ted cekam...doufam, ale uprime receno citim na sobe "predmenstruacni syndrom" a tak z toho asi nic nebude:-( Ve CT 4.11. jdu k pani doktorce na kontrolu, uvidime, co mi rekne.

Bojim se. Bojim se, ze pres vsechnu snahu nam to nepujde. Sakra, musim na to porad myslet.

Kdyz to jde, utesuji se tim, ze 30 je porad v pohode. Vim min o 3 parech (one 37 a dalsi 36 a 36), kdy se to zadarilo a touhle dobou uz skoro rodi. Asi bychom to proste nemely vzdavat, ale zas se k diteti tak straslive neupinat. Jsou i jine veci v zivote, pro ktere stoji za to zit! Chce to jen spravnou davku sebevedomi!!!(odrazet utoky ostatnich typu "deti jsou tak skveli, smysl zivota,proc ty je jeste nemas, atd atd")

Jo, vim, ze uz jsem se moc rozepsala:-) Tak posledni komentar, slibuju. Nevim jak Vam, ale me dela trochu problemy jit napr. sama do hospody/baru/restaurace. O vikendu jsem se rozhodla a vykrocila sama do jazz klubu. Byli tam skoro sami chlapi, chvili se tak nejak divne koukali, ale pak jsme se dali do reci, bylo to prijemne a UPLNE V POHODE! Zvedlo mi to sebevedomi a cim dal tim min me "rozhodi" poznamky/komentare o detech. Uz se proste necitim tak menecena, kdyz deti nemam:-)

Mejte se krasne!

Mici

PS: neni nekdo z Vas z Prahy? Mohly bychom se treba casem sejit atd....