už jsem to tu dnes jednou psala, je to sice převzaté ale mám to také tak:

ono je to složitější. Čím vyšší - nebo dejme tomu specifičtější - požadavky máš, tím menší je pravděpodobnost, že je uspokojí jen jeden jedinej člověk. Nejde o to, že bys hledala Pana Ideála. Jde čistě o to, že každý člověk může nabídnout kus do skládačky, kterou pokládáš za důležitou pro svůj život. Když víš, v čem jsou hranice tvého protějšku, můžeš ho buď nutit, aby je překročil, nebo se smířit s tím, že je nepřekročí a být částečně "nenaplněná", anebo si je saturovat jinde.
To není o nějakým píchání, který se tu nejčastěji řeší. Je to o tom, že i když miluješ sebevíc, ten jeden člověk ti nedá všechno - pokud jsou tvoje představy nadstandardní. V rámci běžného standardu to možné je, nad ním už zatraceně těžko. Pokud budu žít s někým, koho mám ráda, kdo mi na 9O% vyhovuje, ale těch 1O% zbývajících prostě není schopen, tak si je někým nebo něčím vyplním. A je fakt u prdele, jestli je to sex nebo přednášky o rozmnožování mihule říční.

I když u nás nejde o sex, spíš o něco ve mě....prostě potřebuju něco maličko navíc.