Před třemi lety jsem rodila v Neratovicích, protože k Brandýsu nemám důvěru, tak jsem dala na rady dalších. Měsíc před porodem jsem musela na týden do nemocnice, což mě trochu zaskočilo, ale nakonec se ukázalo, že to má i své světlé stránky. Už jsem tamní personál znala a všechny papíry jsem měla již připravené, takže jsem je nemusela pracně vypisovat při bolestech. Samotný porod začal v noci okolo druhé hodiny, asi ve čtyři jsem měla pocit, že bych už měla jet. (Jak jsem zjistila teď při druhém dítěti, mohla jsem si klidně ještě užívat teplé vody). Přivítali mě docela v pohodě. Jelikož jsem byla trochu "vykulená", nebyla jsem ušetřena všech procedur. Nakonec mě dali na pětilůžák. Bolesti nic moc, tak jsem si povídala s ostatními. Asi v devět přijel manžel a šli jsme na sál (byli tam pouze dva, tak jsme měli asi štěstí, že bylo volno). Tam jsem strávila no skoro celý den. Znovu jsem nic nevěděla o normálním postupu porodu, takže po nějaké době, když se nic nedělo, mi protrhli plodovou vodu. Stejně mi připadalo, že se znovu nic neděje - žádné velké bolesti, spíš mě hrozně boleli záda. Celou první dobu jsem mohla používat sprchu nebo míč, většinou jsem byla napojena na monitor, což moc příjemné nebylo. Byla jsem trochu mimo veškeré dění, tak jsem ani nezaregistrovala, co mi to píchají proti bolesti. Celé to trvalo asi do tří hodin. Obivuji manžela, že to celou dobu vydržel (akorát na jídlo si odběh do kantýny). Jinak tam se mnou byla porodní asistentka, občas i doktor. Druhá doba byla dost hrozná. Vůbec to nešlo, nemohla jsem pořádně dýchat, tlačit, no hrůza. Barunka nechtěla ven, necítila jsem žádné kontrakce, takže nakonec to muselo být s nástřihem a za asistence snad všech doktorů, dokonce i pan primář pomáhal Báře na svět. Pak už si moc nepamatuji, bylo mi všechno jedno. Akorát co si pamatuji, že při porodu placenty jsem slušně ohodila i doktora, který pak dostal vynadáno za ten nepořádek na podlaze :-). Ani nevím za jak dlouho mi Barču ukázali a bylo mi to docela jedno - začali účinkovat léky a chtělo se mi spát.
I přes to všechno chci své dítě porodit znovu v Neratovicích. Tentokrát za asistence pouze porodní asistentky (už jí mám vybranou - absolvuji u ní těhotenský tělocvik a přednášky), která ví, co dělá a ví, že to jde i bez prášků proti bolesti a v harmonii s maminkou. Nenechám si odnést miminko, pokud bude zdravé a chci se o něj starat od prvního momentu. Kojení už umím, což prvně byl problém - místo aby mi sestřička radila, bavila se vedle s pacientkou.
Radím všem nastávajícím maminkám, ať si najdou svojí asistentku (nebo dulu) a s důvěrou se obrací na ní. V každé porodnici můžete narazit na dobré i špatné zdravotníky.