"Jak to tu tak čtu....objevuje se tu spousta manželek, které jsou přesvědčené o tom, že i do nefungujícího vztahu nemá právo vstoupit třetí osoba."

Mohlo by být zábavné zjišťovat, jak si tady kdo představuje ten nefungující vztah. A také zda oba partneři v "nefungujícím vztahu" si opravdu myslí, že je nefungující. Když už pominu jeho základní definici, je otázka, v jakých případech je nevěra důsledkem nefunkčnosti vztahu a v jakých je jeho příčinou.

A pak je další otázka: Proč takový nefungující vztah (ať je to cokoli) přežívá až do okamžiku, kdy konečně vstoupí ta třetí osoba? Proč se ti dva partneři prostě nerozejdou (třeba i iniciativou jen jednoho z nich, se kterou se ten druhý musí smířit) a pak si teprve nehledají někoho nového pro vztah fungující? V některých případech je to určitě i tom, že si jeden z partnerů už odchod chystá, jen čeká ještě na to a ono, aby to nebylo tak těžké pro všechny, když tu náhle jde okolo třetí osoba. To je reálná možnost. Ale v mnoha případech prostě tomu dotyčnému vůbec jeho nefungující vztah nevadí, dokud funguje pračka, myčka, sporák a nedocházejí čistící prostředky (alternativně si doplňte např. "dokud chodí peníze na účet" - a k odchodu z nefunkčního vztahu pak dochází až ve chvíli, kdy existuje třetí osoba, která může převzít nutné servisní činnosti a k tomu ještě navíc doplnit do vztahu funkčnost.

No, nevěra sama podle mě ještě není důkazem nefungujícího vztahu. Zní to strašně, že jo. Jenže si vážně myslím, že to může být vada vztahu, pro někoho koření vztahu nebo doplnění něčeho dalšího vedle vztahu, ale nemusí to být (byť v konkrétním případě může) být nezpochybnitelný důkaz nefunkčnosti vztahu.