druido, nejde o podstatu věci, to chápu a chápu, že se cítíš zraněná, jen jsi trochu neobratně šlápla.
Cokoliv podmiňovat svatbou vážně není dobrý nápad a využívat mužskou hrdost prosazením svých zájmů už vůbec ne, u normálního chlapa s tím nutně narazíš a tady jsi navíc zkloubila dvě velmi citlivé věci do jedné.
Naprosto otevřeně - tuhle situaci bych nechtěla řešit ani za nic, navíc mě ani nenapadlo v tomhle ohledu se nějak prosazovat, obzvlášť proto, že pro tehdy přítele to bylo první dítě.
Já tady už bohužel nevidím absolutně žádný prostor pro kompromis, přijatelný pro obě strany.
Maximálně by se dalo vycouvat se ctí, pokud stojíš o ten vztah - vyčkat, až přijde sám a teprve poté ustoupit, ale udělat to dřív, než s tím přijd on, zkrátka udělat velké gesto.