Jsem trdlo, jak praví moje přezdívka. Po 14ti letém manželství jsem se zamilovala do kolegy a lítám v tom jak puberťačka. Potřebuju se z toho rychle dostat, kolegu nenaštvat a přitom být doma "klidná a usměvavá".

Začala jsem pracovat s kolegou z odloučeného pracoviště na společném projektu, je pro mne něco jako vedoucí proejktu. Je starší, o hodně starší, mohl by být mým tátou. Znali jsme se už dřív, v dávné minulosti, kdy jsem se mu mihla životem jako bláznivá dvacítka, která k němu vzhlížela jako k autoritě a se kterou si rád pokecal u kafe. Tehdy jsem ho tajně zbožňovala, ale byl pro mne opravdu něco jako zosobněné božstvo. Tenkrát se rozváděl, všichni jsme si mysleli, že pro jeho nevěru brali to jako odvetu jeho ženy. Až později jsem zjistila, že spolu s ním od jeho ženy odešly i pubertální děti a to přesto, že šli všichni tři bydlet do garsonky a že se jeho finanční zázemí scvrklo na minimum, neb tu garsonku musel splácet.

Teď jsme se po letech potkali a začali spolu pracovat. Je úžasný společník, má všeobecný přehled, umí poradit a je mi s ním fajn. Moje děti se s ním taky seznámily, občas se potřebujeme sejít večer, nebo později odpoledne a pak je beru s sebou. Prostě jsem najednou zjistila, že v tom děsně lítám a že se spolu držíme za ruce a líbáme se.

Nechci rozbít manželství a připravit děti o tátu. Sice je táta spíš jenom na baterky,ale děti ho mají rády. Manžel je z těch, co přijdou v osm večer z práce, nají se a usnou u televize. O víkendu vstane po obědě, aby se přesunul k televizi. V létě je ochotný jezdit na výlety na kole a tak, ale pak trvá na 50ti kilometrových trasách a vzteká se, když to pětiletý syn nezvládá dojet. Navíc si toho nemáme moc co říct, jeho nezajímá literatura, hudba, nemá koníčky. Do nedávna byl většinu měsíce na cestách, takže jsme se vídali tak 2 víkendy v měsíci a k tomu tři - čtyři pracovní dny. Dcera ho jako malá třeba dva měsíce neviděla. Je mi jasné, že teď na manželovi nedokážu vidět nic moc pozitivního,není to ale špatný člověk.

Holky, já mám v hlavě hrozný zmatek, svěřit se nemám komu, přítel se směje, že tomu mám všemu prostě dát čas. Zve mě do garsonky, tomu se vyhýbám, ale ono to ce děje v kanceláři jde taky považovat za nevěru. Duševně určitě ano. Já nevím, potřebuju vychladnout, ale jak, když jsem téměř denně s ním?

Poraďte, jak se rychle, ale hodně rychle odmilovat?