Odmilovat se nelze, ale na druhé straně zamilovanost není něco, co by Tě ovládlo a Tys neměla na výběr - měj na paměti, že je to na Tobě, jak se svobodně rozhodneš.
Prostě jsi dlouho žila ve vyprahlém manželství a tak troška pozornosti od příjemného člověka už v Tobě vyvolává dojem, že ho miluješ - je to naprosto přirozené. Nejlepší by bylo, kdybys podnítila nějaké zlepšení svého manželství - my jsme šli s manželem po vleklé krizi do manželské poradny a teď se snažíme naučit se spolu lépe komunikovat, hlavně při hádkách.
Možná si řekneš, jako já, že by tam s Tebou v životě nešel. Ale on si nejspíš neuvědomuje vážnost situace, nemá tušení, že jsi ho už začala nahrazovat. Nejspíš si říká něco jako: Je poslední dobou nějaká nespokojená, ale co by chtěla, peníze domů nosím, zedřenej z toho jsu, tak mám nárok na nějaký ten odpočinek, ne? Musís s ním o tom v příhodnou dobu víckrát mluvit - ne o tom, že ses zamilovala, ale že prostě takový vztah Ti nevyhovuje, že jsi v něm nešťastná, zkusit se domluvit na nějakých pravidlech - třeba že se pokusí si vyšetřit jeden den v týdnu, kdy dáte děti nějakm na hlídání a půjdete se spolu úprojít, co já vím. Chlapům to dochází všechno dýl.
Možná, že byste to zvládli jen sami, ale já jsemmoc ráda, že chodíme na teparii, je to přece jen třetí, nestranný názor, když je to jeden na jednoho(já mám pravdu - ne, pravdu mám já), tak jsme často končili nasraní v bezvýchodné situaci se stále se prohlubujícím pocitem - asi je to marný.
Jak já to znám! Kolega se Ti teď jeví jako někdo, kdo naplní Tvůj neutěšený život. Ale když k sobě budeš upřímná, zjistíš, že nevědomky na něj přenášíš i všechny poziotivní vlastnosti svého manžela - myslíš si, že to dobré, co máš teď, budeš mít potom taky, a ještě spoustu něhy a pozornosti navíc. Což ale samozřejmě není pravda. Tvůj kolega má minimálně jednu špatnou vlastnost - svádí zadanou ženskou. A to čestný muž nedělá. Nečekej, že Ti jakkoli pomůže, i on sám je určitě vyprahlý a když se mu servíruješ na stříbrném podnose, saldké polibky jako bonus... Popravdě řečeno bych na Tvém místě hledala ze všech sl pozici, kde se s ním nebudeš vídat, byť by to znamenalo opustit firmu. Jakkoli rozjetá kariéra nestojí za to, aby minimálně moje děti byly dosmrti raněné rozvodem rodičů. Bez toho, že se budete vídat podstatně méně, ta avantýrka neskončí - je to, jako bys chtěla zhubnout a přitom si každý večer dávala hladová do pusy dort s tím, že ho přece jen požvejkáš a vyplivneš. Jednou ho nevyplivneš(vyspíš se s ním).
Teď se zdá, že když odejdeš za kolegou, tak se Ti uleví. Bohužel jsi ale v situaci, kdy JAKÉKOLI řešení bude bolet - vždycky se budeš muset v nějakém směru zapřít. Vzhledem k tomu, že máte děti, já bych preferovala práci na manželství. Určitě sis manžela vzala pro nějaké super vlastnosti, kterými Ti imponoval, zkuste jich společně využít pro zlepšení vašeho vztahu.
A představ si sebe za několik let. Pel novisti vyprchá, s tím kolegou - v té době už zavedeným manželem - budou zase jiné starosti, guláš jeho, Tvých a možná i nějakých vašich nových dětí, spousta vyřizování s půlením majetku, původní ho manžela by ses stejně nezbalvila - potřeba řešit společně výchovu vašich dětí. Možná by sis pak řekla - stálo to vlastně za to? Ale už by to nešlo nikdy odestát...
Je to napsané napřeskáčku, tak snad se v tom bude dát zorientovat. My jsme to nějak vybruslili - moc Ti přeju, aby vaše rodina taky...