Druido, podle mě jsi udělala správnou věc. Cítím to stejně. Dítě jsem chtěla jako provdaná, ne svobodná. Nejsem moralista, ale vždy mě to přišlo tak, že když nejsem dost dobrá pro chlapa, aby si mě vzal, tak on není dost dobrý pro mě, aby byl otcem mého dítěte. Kdybych otěhotněla náhodou, dala bych dítěti své příjmení. Neberu to jako zbraň proti partnerovi, kdyby svatbu odmítl, nevnucovala bych se. Beru to tak, že já a dítě patříme k sobě a je pro mě velmi důležité, abychom měli stejné příjmení.

Druido, co se tvého přítele týče, nechala bych ho být, ať si to srovná v hlavě a přijde sám, jestli chce. Pokud je jeho ješitnost silnější než láska k dítěti, nebude škoda, když nepřijde. Stejně by se to táhlo po zbytek manželství, pořád by od tebe očekával, že budeš ustupovat. Já tedy pro nějaké ústupky jsem, vím, že člověk nemůže prosazovat jenom svoje. Ale nemůžou být jednostranné a pár věcí vidím jako zásadních, ve kterých bych neustoupila. K těm pár věcem patří i příjmení mého dítěte.