Grainne, ale po "mnoho předcházejících generací" bylo naprosto běžné, že muž si ženu, se kterou čekal dítě, vzal za manželku. Takže ta jeho po mnoho generací budovaná hrdost by se měla vztahovat na vše, a ne jen na příjmení dítěte. Kromě toho mi přijde nelogické, aby se mnou porozené dítě jmenovalo jinak než já.
Stejně si myslím, že v této chvíli je příjmení dítěte jen zástupný problém, hlavní potíž bude v něčem jiném, že jo. Zakladatelka nevypadá na nějakou ušlápnutou ženičku, která jen čeká, co řekne její muž, aby to splnila, ale působí dojmem zdravého sebevědomí, takže si nedovedu dvou takových lidí představit jako snadné.

druido, možná tvůj partner zareagoval impulzívně a už přemýšlí, že to možná přehnal, jen mu hrdost nedovolí to přiznat...Jestli se vrátí? Pokud by chtěl, využila bych toho a nejdříve si s nim promluvila, jak si soužití představuješ ty, abys byla taky spokojená, pokud by byl ochoten uznat, že se ti jeho přístup nemusí zamlouvat a do budoucna se bude snažit dělat to i jinak, pak bych to s ním ještě zkusila.
Ale sama bych ho nevyhledávala, aspoň zatím ne, nemělo by to cenu. Snad později kvůli syna.