Druido, jasně že jste ji udělali oba, a část těch chyb jste udělali jen proto, že jste vlastně jen reagovali na toho druhého. Od určitého momentu už je dohoda velmi těžká, protože se partneři navzájem "vyštengrují" tak, že i když byli původně k dohodě docela ochotní, pak už je pro ně nepřijatelná, protože by tím ve svých očích "ztratili tvář"

Já Tebe ani Tvého partnera neznám, takže je možné, že to je opravdu sebestředný debil, se kterým škoda ztrácet čas. Ale taky to může být vcelku normální kluk, který sám neumí moc komunikovat a neumí ustát to, když i jeho partnerka v tomhle směru "ulítne".

Jak říkám, nevím, který z těchhle případů (nebo možná něco mezi tím) to je, a co všechno jste si už navzájem řekli nebo udělali. Vycházím z toho, že když člověk přizná vlastní chybu ve formě (pokud ji tedy doopravdy udělal), neznamená to, že tím dává partnerovi automaticky za pravdu v obsahu, ani že mu nemůže říct, že to a to ho od něho doopravdy mrzelo.

Tj. já jsem ti to s tou svatbou neměla říkat takhle, chápu, že jsi to mohl považovat za tlačení do kouta, ale byla jsem naštvaná. Rozzlobilo mě to, jak jsi řekl, že bude po tvém, a odmítl ses se mnou o tom bavit.
Já bych se s tebou o tom bavit chtěla, protože chci najít řešení přijatelné pro oba.

Tohle by mělo podle mě zabrat na normálního člověka, který se jen "kousnul". Pokud je to opravdu sobec, bude si trvat na svém, a od takového opravdu radši dál. Zkusila bych to, protože podle mě tím nemůžeš nic ztratit. A máš intuici, která vyplývá z toho, jak se k Tobě choval před tím (tu informaci samozřejmě my tady nemáme), bude dobré ji vzít hodně v úvahu.