takže Trdlo, nejsem žádný psycholog, ale tvůj příběh je jak z učebnice. Starší otec s rázným přístupem k výchově, první láska, prásk ho, manželství, děti. Život tě tak nějak zanesl tam, kde jsi teď. Teď by to chtělo začít si trochu užívat a řídit své štěstí sama. V skrytu duše tě to táhne k autoritám (přece jen se z té výchovy nevymaníš lehce), ale zároveň chceš konečně rozhodovat sama za sebe a bojovat za kousek romantiky a lásky, napětí, dobrodrůža. NEMÁM PRAVDU?
Rozhodnutí bude stejně na tobě, ani tisíc komentářů v diskuzi ti to neulehčí. Když budeš pokračovat ve vztahu se sympatickým zralým mužem, sama víš, že to přinese jen neštěstí dětem, manželovi a tím pádem i tobě. Zároveň bys však konečně žila to SVÉ ŠTĚSTÍ.
Když půjdeš od toho, a to je třeba udělat rázně, jinak se to potáhne jako sopel (promiň), budeš asi litovat, ale život poplyne v klidu dál a zase tě někam zavane... Večer před spaním budeš snít o tom, jaké by to bylo s NÍM.
No, každý máme před sebou svá rozhodnutí. O tom ten život je...
Asi jsem ti neporadila, viď? Jak říkám, rozhodnutí bude stejně jen na tobě. Držím pěsti, ať jsi ŠŤASTNÁ