POPISUJI ČISTĚ OSOBNÍ POCITY

letroxo, ona je otázka jestli chceš opravdu pokračovat nebo je to zranění tak bolavé, že nevíš, jestli chceš....

Pokud vím, že pokračovat chci, tak nepátrám (po vzájemné dohodě, že o mne stojí).
Ale - stejně budu mít potřebu zadních vrátek, co kdyby náhodou selhal. Takže vlastně jsem určitou dobu připravená, - nebo se snažím připravit se na to, že to krachnout může, důkazy netřeba - můj pocit, tudíž určitý - že tady se raději 100 %-ně neopřu, neodevzdám a budování vlastních pilířů, až si budu jistá, že případné další selhání ustojím, - pro mne to znamená stát na vlastních nohou citově, existenčně, pocitově i finančně - pak se mohu rozhodovat,
ale bála bych se závislosti a možná na tom by zkrachoval ten vztah celý. Nevím, jen popisuju to, jak bych to vnímala (nebo jsem to vnímala)

Pokud nedovedu překlenout nedůvěru - asi se budu chovat jako kontrolovatelka, pronásledovatelka, CIA, FBI, KGB jsou něco o ničem.... protože se vždycky prostor pro nedůvěru najde.

Vybudovat důvěru u mne po selhnání - v tomhle směru - stojí opravdu bitvu partnera, manžela, ale všichni, co se mnou žili, tohle věděli od počátku, v tom jsem velmi přímá. A taky v tomhle duchu poskytuju 100 z mé strany.

Takže nevím, asi snaha ze všech stran, a nechala bych prostor a nebádala, nepátrala, ale byla opatrná a už bych asi ta zadní vrátka promazala... ve všech pantech.