Jeno,

to podle mě pojímáš dost dobře na klasickou základku, kde je třeba ukázat dětem obojí pohled na svět.

Jinak je IMHO velmi pochopitelné, že křesťanské děti v tomhle věku se za své pojetí "bijí". Protože ony na to už mají názor, na rozdíl od ostatních, které jsou otevřené obojím názorům, protože vlastní v podstatě zatím nemají vytvořený, jelikož většina nevěřících rodičů prostě doma víru nijak neřeší, kdežto věřící svou víru řeší (já zase viděla militantně ateisticky vedené děti v podobném věku, které celou bibli smetly jako snůšku lží pro tupé ovce, taky očividně doslovné citace, rodičů ). V tomhle věku je pro ně ještě IMHO to, co se pokládá za pravdu doma, jaksi hluboce samozřejmé, pochyby a budování vlastního světonázoru přichází o něco později.

S těmi doslovnými citáty je to taky tak, že spoustu věcí do těch dětí zasazuje pravidelný poslech nebo třeba písně. Pro mě je i proto v nedělce strašně důležité převyprávět příběh, nejen ho přečíst, a nějak ho přetlumočit do situací, které jsou jim blízké a pochopitelné. Někdy člověk až žasne, čemu děti rozumí (co bych nečekala) a čemu ne (co bych si myslela, že tam nebude problém). Třeba jsme četli v nedělce teď před Velikonocemi Marka 14,26-52, čili noc na Olivové hoře. Je tam spousta věcí - Ježíš říká Petrovi, že ho Petr zradí, spící učedníci, Ježíšova modlitba k Otci, zatčení s polibkem a uťatým uchem, mladík, který nechá strážím plátno a uteče nahý... No, když jsme mluvili o Ježíšově modlitbě, kde říká "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš," tak jsem zjistila, že některé děti (věk 7-10, starší chápaly všechny) nechápou, oč se Ježíš vlastně modlí, co po Otci chce, když říká "odejmi ode mne tento kalich"! Tak jsme si to vysvětlovali i s obraty jako "vypít pohár hořkosti až do dna".

Připadá mi, že učit něco děti je pro dospělého často obrovská inspirace.