Jako bys psala o mé tchýni..ta také měla pocit, že Milka a Kinder věci (přece je tam sklenice mléka!!!) jsou vhodnější než svačina či večeře.. Odmala jí nechávala hrát s mobilem, peněženkou, léky aj., což roční dítě nepochopilo, že se to nesmí..a doma se pak sápala po tomto všem také..a tropila scény, když si s mobilem aj.nemohla hrát. Později jí babička nechávala (a dodnes nechává) vyhazovat na zem veškeré věci ze skříně, doma jen těžko napravuji, že to není běžný způsob. A donedávna mě ještě dohánělo k nepříčetnosti to, že u babičky se smí "vařit" v obýváku..tj. vytáhne jí památeční porcelán a sklo (za těch 5let už dcera lecos rozbila, ovšem babi to neva), přinese rýži, cukr, mouku, vodu a dcera si u nich na konferáku matlá s tímto...doma samozřejmě chtěla taky, navíc v nejnevhodnějších chvílích. Atd. atd. atd.
Nemám asi radu pro toto, jen - vydržet to. Dceři je 6 let, někeré věci již chápe a sama babičce říká, že čokoláda se před jídlem nejí, nicméně už když tam jde, tak očekává, že bude pro ní přichystána kupka s Kinder vejci, s Milkama, s Kinder řezy..
A to, že chce dítě být více tam než doma...to je pro matky asi většinou smutné, ale dvouleté dítě neumí zhodnotit ještě situaci kolem...a byla by chyba se tím trápit. Důležité je dát dítěti pocit, že k babičce zase půjde, že není zakázováno k ní chodit apod. Pokud je to babička jako ta naše, tak rozmluvy s ní nepomohou, pak jen můžeš ovlivňovat to, jak často se s ní uvidí..