Amazonko, držím palce. Počítej s tím, že jeden rozhovor nepostačí, budeš muset trvat na svém a nenechat to sklouznout zase do původního stavu. Já byla nejdřív za nepřítele, tchýně se urazila, pak byl víceméně klid - ale zase napjatá atmosféra. Přišel další pohovor, který vše pročistil. Dala jsem tchýni najevo, že si velice vážím toho, že mé děti mají tak fajn babičku, kterou jsem si já vždycky moc přála. Jsou šťastné a babička je toho mnoho naučila(hodně je vede ke sportu). Jen mě dostává chaos do nervu, což pak taky odnášejí ty děti. Když se jdou ráno podívat na babičku a vrátí se najedené po obědě, zatímco já vařím, tak mě to fakt rozčílí(jelikož vařím nerada ). Líbí se mi, když se sejdeme i my doma alespoň někdy u společného stolu a máme klid.
Hodně jsem polevila a na hodně věcí se teď dívám jinak. Například neřeším, co mé děti dělají, když jsou vedle. Ať se třeba houpou na lustru. Nebudu tchýni diktovat, co má a nemá dělat, zatímco hlídá. Podstatné mi přijde jen to, abychom všichni dodržovali to, na čem se domluvíme. Takže když dcera dělá scény, že nechce domů, prostě to ignorujeme a neděláme jí publikum. Tchýně měla ve zvyku to ještě přiživovat, dceru prosila a půl hodiny přemlouvala...byla z toho scéna ještě většího kalibru, jelikož dcera věděla,, že se babi dá zlomit a snaha může mít výsledek . Do toho přístup dědy, který ji vždy začal slibovat, že když půjde domů, něco dostane
Jak jsem psala - ten poslední rozhovor byl velice očistný, chce to jen ocenit, co máš a dohodnout se na pravidlech(trvat na nich i za cenu domácích bouří). Jinak vidím mnoho výhod, mohu studovat, neřeším tolik hlídání(i když tchýně pracuje, takže někdy přeci jen ano), a navíc ty vzpomínky, co budou mít děti na prarodiče - ty se koupit nedají.