dědičné to je - manžel měl ve své době tzv. lehkou mozkovou encefalopatii (a hromadu potíží hlavně ve škole) a doktorka, když spatřila dceru (ve 2,5 letech bylo u psycholožky velmi obtížné dceři zabránit, aby jí nekrámovala šuplíky), pravila, že se to tím vysvětluje. Dcera tou dobou nevydržela u ničeho (teda u DVD jo), i když touhle dobou se to začalo zlepšovat a dnes už je v pohodě, skládá puzzle o 100 až 200 dílkách na jeden zátah. Taky pozdě začala mluvit, což je taky dědičné.

Syn je podle mě klidné dítě, nekrámoval, hrál si s hračkama (i dlouho), ale zase venku utíká. Ale všem ostatním přijde jako hyperaktivita sama (i napříkald homeopatce). Doufám, že se taky nějak zklidní, v řeči je ještě pomalejší, než dcera a to jeho utíkání mě taky už dost nebaví (ve 2 letech mi utekl v Praze na Pavláku a než jsme ho chytili, málem nastoupil do tramvaje).

Celé je to komplikované tím, že děti se fakt ničeho nebojí a navrch mají vysoký práh bolesti, takže i když si natlučou, moc je to nevytrestá, o tělesných trestech ani nemluvě (ruka bolí spíš mě, tak už je nepoužívám)

Jinak, co se spaní týká, syn spal vždycky dobře, teda buzení na kojení nepočítám. Dcera spala jednoznačně nejhůř právě okolo 1 roku, než se naučila spát jen jednou (rázem se z třeba 20 minut dopoledne a 10 minut odpoledne stalo 1x 2 hodiny - to byl opravdu balzám na nervy). V noci měli oba okolo 9 měsíců období, kdy cca ve4 hodiny ráno bděli tak 1-2 hodinky.