Trošku mi to přijde jako z Básníků, ... a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty... Osobně bych asi nic moc neplánovala, natož svatbu. Myslím, že Vy dva jste jediní, kteří si toto můžete rozhodnout. Nejlepší by bylo, kdybyste si otevřeně promluvili, co oba dva od příštích let očekáváte, pokud spolu nedokážete o tak zásadních věcech komunikovat nyní, tak nevím, co bude za 10, 20 let. Pokud trváte na velké svatbě (což osobně nechápu, ale budiž), tak určitě nějaké rezervy vytvořit musíte, nicméně s plánováním dítěte a pak s jeho narozením to bude s rezervami čímdál horší, to mi věř.
Touhu po miminku chápu velice dobře, jinak bych nebyla potřetí těhotná, na mě ta první přišla taky kolem 22, 23 let, dcerka se narodila v mých čerstvých 25 letech, nyní je mi 30 a myslím, že budu mít touhu i na čtvrté a další dítko, ale to už bude muset zasáhnout rozum.
Držím palce, ať to vyřešíte ke všeobecné spokojenosti a opravdu, komunikace je základ všeho. My jsme i po 12 letech soužití schopni si takto večer, až děti usnout, sednou a vykládat třeba 3 hodiny o všem možném, a to dost otevřeně. Je to fajn a neumím si bez toho náš vztah představit.