Je odpoledne, chystáme se ven, jsem oblečená, dvoumesíční dcerka je taky oblečená a divím se, že ještě nezačala vyvádět, že je jí horko... O dva roky starší syn je už půl hodiny vzhůru, probudil se suchý, ale ne a ne se usadit na nočník, nechat se obléct... Přirozeným důsledkem namísto trestu by bylo, že ven, kam jinak chodí moc rád, nepůjdeme. Jenže jak k tomu přijde zbytek rodiny? Sám doma přece zůstat nemůže.

Nakonec jsem fingovaně i s mimčem odešla, kluk se rozbrečel, vrátila jsem se, honem upaloval na nočník, vyčural se, nechal se obléct a jdeme ven. Ale myslím, že to nebylo úplně ideální. On přece časem přijde na to, že já ho doma samotného nenechám...

Co byste mi poradili? Jak se zachovat tak, aby to bylo fér vůči všem zúčastněným?