Adelaide, díky za radu. Myslíš, že požadavek, aby se zkusilo vyčurat, u dítěte, které už čurání do nočníku docela dobře zvládlo a které u oběda vypilo sklenici vody a po dvou, třech hodinách vstalo suché, je nepřiměřený?


My jsme šli normálně ven na hřiště, nespěchala jsem na stanovenou hodinu někam k doktorovi, nezvyšovala hlas ani nic podobného, žádný velký stres. Kdybychom někam spěchali, tak mu samozřejmě tu půlhodinu nedám, dám mu plenku, obleču a jdeme. Ale protože jsme nespěchali, dostal příležitost vyčurat se do nočníku a mít pak v gatích sucho. Myslíš, že by bylo bývalo lepší mu místo toho fingovaného odchodu prostě dát plenku s tím, že se do ní za chvíli počurá? Nebo čekat, dokavaď se sám spontánně nepůjde vyčurat? To možná ano. Mně nějak v tu chvíli přišlo, že prostě testuje hranice a já bych mu je (na jeho vlastní žádost) měla vytyčit. Řekla jsem mu, že si může vzít své oblíbené kolo atd., a on sedl na kolo s holým zadkem a že teda jde. Co myslíš tím "více friendly"? U nás je to snad skoro pořád friendly .

Vím moc dobře, že malé děti mají problém s čůráním "na povel", tj. před tím, než se někam jde, myslím tím konvenčně balené děti, protože mají sníženou citlivost vůči signálům močového měchýře, a že "musí", až když je to opravdu akutní. Vím to, protože s dcerkou praktikujeme přirozenou hygienu a něco jsem o tom četla (mimochodem, on s tím nočníkováním začal sám, inspiroval se od ní :)). Na druhou stranu se mu většinou daří vyčurat se i v těchto situacích (kdy by sám ještě čurat nešel), když ne, alespoň to zkusí, a po třech hodinách od vypití dvou deci vody se dá očekávat, že nějaká voda v něm bude. Jinak samozřejmě chápu, že je to citlivé téma, snažíme se postupovat opatrně, nenutíme ho ani přehnaně nechválíme, on za to koneckonců nemůže, že jsme ho konvenčním balením odnaučili ovládat svěrače.