Ten, kdo se rozhodne nevzít si romské dítě domů určitě není rasistou!!! To s tím přece nemusí mít nic společného. Vychovávat tyto děti je možná někdy těžší. Patricii jsem si vzali jako dvouletou, teď už chodí do školy a my jsme šťastní, že ji máme. Není jiná. Jen někdy ochotnější a poslušnější než naše ostatní děti. A já jí moc přeju, aby jí to v životě vyšlo. A co bude dál? Nevím, ale vím, že jsme změnili život jedné malé cikánečce a mám z toho radost. Ale nedivím se lidem, kteří se rozhodnou, že romské dítě ne. Každý musí zvážit tak důležitou věc odpovědně a určitě záleží i na jeho zkušenostech s Romy. My jsme taky zvažovali, koho si vzít k našim třem dětem. Uzavřeli jsme to tak, že nemáme důvod "jiné" dítě nepřijmout. Ale stejně jsme nevěděli, jak to bude dál.Jestli to doopravdy zvládneme. Nikdy nezapomenu na to malé vyplašené a ustrašené, nádherné ptáčátko, které nám přinesli ukázat. Teď spí v dětském pokoji. Klidně spí. Má mamku, taťku, sourozence... Tak, jak to má být.