je to dranda, každá moje reakce vysvětlující, pročv se mi nezdá dobrá rada ve stylu RaR (a bylo jich už víc, takových jako nečísrt pohádku) je nakonec okomentovaná zastánkyní RaR že to byl jenom příklad :)))

stejně tak se jedno plácnutí po prdeli změní na bití

někomu nevadí, když děti hážouy oblečením, oivažuje to třeba za zábavu, já ne, takže už to že oblečením házel, bylo špatně, to, že oblečení vletělo do záchodu je přirozený následek věci... a co dál?

mně zase nevadí, když sedmiletýho školáka ráno trochu oblíkám, pomáhám mu, jinak by nestihl autobus, každý máme nastavený jinak to, co nám vadí a co ne, stejně jako máme jinak nastavený to, čemu já říkám trest a vy přirozený následek (nebo jak), já radši vyřeším u tako malýho dítěte všechno hned a myslím, že je to lepší, vy budete adši dítě nechávat bez pohádky a tvrdit mu, že se má prát v ruce, přestože běžně se pere v pračce, a tvrdit mu, že kvůili zvednutí jedné bundy nebo vytáhnutí jedněch tepláků ze záchodu nemáte čas na pohádku

to jsem zvědavá, jak dlouho toto může fungovat, ale naštěstí mi to může být jedno

tato diskuse pro mě byla velice přínosná, protože teď už vím, že až za mnou přijde matka , že své dítě vychovává RaR, tak vím, že diskuse s ní je nesmysl, nemá cenu ani začínat a odešlu ji (kupodivu) ne do háje, ale přímo k výchovné poradkyni na škole, protože ta má na starosti výchovu a určitě bude vědět, jak se s takovou maminkou bavit a pak si nechám poradit od ní, protože jestli opravdu důslednš dodržujete RaR, tak nebude jednoduchý se s vašimi dětmi domluvit ve škole, a jestli nedodržujete RaR důsledně, tak netuším, proč se vztekáte

moje děti jsou spokojený a šťastný, ví, co můžou a co už ne, nebojí se mě a ani nejsou deptaný zbytečným rozborem situace, v pravou chvíli je pochválím, třeba i jen tak, pro radost jejich i svou jim řeknu, že jsou šikovní (a nemusím k tou hned dodávat, že konkrétně pro něco), chválím je za každou blbost, kterou udělají správně, povzbuzuju je a jsem schopná mluvit o jejich pocitech a přitom použít i svoje pocity i hodnocení situace, ne jen dělat nezávislého pozorovatele, ktrý po nich zopakuje, že se jim nechce chodit do škly (klidně jim řeknu, že to chápu a dáme spolu dohromady, proč to tak je a co se s tím dá udělat, přípdaně proč se s tím nedá udělat zatím nic)

moje děti podle psycholožky výborně dokážou formulovat svoje názpry a pocity, stejkně jako navrhnout řešení problému, ale to by neuměly, kdybych jim řekla "nebaví tě chodit do školy" a nic k tomu, jak jstetu radily některé mamince

bylo (BYLO!) to pro mě poučné a docela vám děkuji za možnost nahlídnout do světa neomylných, se kterýma se budu potkávat, ale takto zblízka a přímo, mi to neřeknou

a nebudu studovat RaR stejně jako jiný výchvný metody, aT si každý používá doma co chce, já jako učitel nemusím mít přečtený všechno ani nemusím znát všechny metody rodičů (někdy je lepší zůstat v blažené nevědomosti), není totiž jen RaR a nebudu učit jenom jedno dítě, ale několik tříd,

výchova v rodině+ má být taková, by nenarušovala výchovu ve škole, ne naopak, vysi můžete školu vybrat, škola, aspoň ta základní, si děti vybírat nemůže

hodně štěstí